Pokud jste ještě neslyšeli o Matěji Bernátovi, vězte, že o něm ještě hodně uslyšíte, a to nejen z našeho článku. Na svém kontě má mnoho úspěchů, u kterých posouvá hranice fyzicky možného. Jako první Čech a třetí nejmladší muž vystoupal na všech dvaaosmdesát alpských čtyřtisícových vrcholů. Překonal také přechod Vladimíra „Gypsiho“ Tatarky ve Vysokých Tatrách v rekordním čase. A v květnu 2023 se mu podařil známý úspěšný prvovýstup alpským stylem na šestitisícový vrchol Sura Peak v Nepálu.
Text: Zuzana Bitalová
To vše už stihl ve svých pouhých 28 letech. Přesto vás překvapí, jak sympatický, bezprostřední a skromný Matěj je. „To se tak děje kolem mně. Problémy přichází a taky přichází zajímavá řešení.“ Komentuje svoje dosavadní výkony.
Marco Polo – Kancelář, byt i base camp
Matěj nedávno vyměnil svou starou Fabii s lůžkovou úpravou, se kterou brázdil svět od druháku na střední za obytný campervan Marco Polo. Tady také vznikla spolupráce s Campiri. Pro něj jako pro minimalistu nebylo cestování v ošuntělé Fabii žádný problém. „Měl jsem auto, které nemělo ani klimatizaci, ani tempomat a v závěru už ani nejelo. Takže ta situace byla tristní.“ Ani nostalgie nakonec neudržela Fabii v chodu, a tak byla nakonec odtlačená právě Marco Polem a Matějovi nastala nová éra. „Změna je to velká a i okolí to kvituje.“
Jak sám tvrdí, s autem je maximálně spokojen. „Vybral jsem si Marco Polo, protože v běžném provozu, když jsem v ordinacích, se stává mým domovem. Teď jsem třeba v autě 3 noci spal. Využívám ho na cesty do práce a teď třeba jedu na hory do Tater. Plánuju, že budu spát na parkovišti přímo pod kopcem, abych mohl ráno vyběhnout a neztrácel někde čas. To, že se v autě dá spát, fungovat, převléct a dělat pracovní věci, je pro mě geniální.“ Pochvaluje si Matěj dobrý výběr campervanu.
Cestování je hlavně do práce a pod kopec
Vzhledem k vytíženosti v zubařské ordinaci a Matějovým sportovním aktivitám je jasné, že na další koníčky moc času nezbývá. A to platí i pro cestování jen tak pro radost. „Asi bych lhal, kdybych tvrdil, že vždycky je hlavní cíl dostat se jen pod kopec. Je to většinou za prací – pracuju v zubní ordinaci v Brně a ve Zlíně a kvůli tomu pendluju. A když necestuju do práce, tak vždycky jedu na hory. I když jsem byl na vysoké, půjčil jsem si od táty obytnou dodávku a na dva měsíce jsem jel do Alp, kde jsem lezl, běhal atd. Ale vždycky v autě.“ A vždycky za horama.
Není tedy překvapivé, že u moře se Matěj moc neohřeje a jeho cesty mají jeden cíl. „Byl jsem u moře kdysi… (smích). Ale jo, někdy mám rád si po sezóně odpočinout na 3 dny, když jedu z Himalájí z expedice. Tam jsme ve stanu v minus dvaceti, tak na ty 3 dny je to akorát. Ale v posledních 2 letech mi to nevyšlo.“ Možná se to změní příští rok a Matej navštíví Campiri pobočku v Malaze. Mimo techniku lezení v Tatrách trénuje také vytrvalost na silničním kole. Takže se nabízí ideální spojení vytrvalostního tréninku a nocování v obytňáku.
Největší úspěch podle Matěje Bernáta
Matěj sbírá sportovní úspěchy už od útlého mládí. Ať už to byl titul juniorský mistr ČR ve skialpinismu, ocenění od ČHS – Talent roku v kategorii hory pod 6000 m n. m. v roce 2018, 1. místo v závodu LH 24 – extrémní horská štafeta ve smíšené dvojici nebo zmíněné 3 úspěchy, o kterých jsme psali v úvodu a které vzbudily i velký mediální ohlas. Který úspěch je ale nejhodnotnější pro něj osobně? „Občas, když se něco podaří a ještě to zazvučí v médiích, tak já v tu dobu, kdy se o tom ve světě mluví, mám hlavu už úplně jinde. Ztratí to pro mě hodnotu a už myslím na další projekty. Na horách je práce do konce života. A na další 3 životy.“
Na jaře se Matějovi podařil zmiňovaný oceňovaný prvovýstup v Himalájích s Markem Holečkem, který u veřejnosti vzbudil obrovský ohlas. Jednalo se o výstup úplně novou cestou – stěnou, která místy měla až devadesátistupňový sklon a ještě nikdy nebyla prostoupena. Výstup na stěnu, kde v údolí pod stěnou v minulosti chodily legendy typu Reinhold Messner a stěnu neprolezly, zvládli za 4 dny.
O tomto prvovýstupu se psalo v amerických i evropských lezeckých médiích. „Pro veřejnost je nejvíc hodnocený výstup v Himalájích, ale mně se to těžko hodnotí. Já si vážím i třeba výstupu, který jsem šel před 14 dny na osmitisícovku. Sice jsem nevylezl na vrchol, ale chtěl jsem zkusit dostat se na osmitisícovku za 14 dní dovolené bez toho, abych byl v basecampu,“ komentuje Matěj svůj postoj k úspěchům. Tehdy byl ubytovaný u místních, neměl s sebou kyslík, všechno si nesl sám nejčistším alpským stylem. A celou expedici zvládl s minimem věcí. „Kvůli špatnému načasování jsem nakonec otáčel v 7600 m n. m., ale strašně mě to naučilo. Ať už tím to zorganizovat nebo tím samotným výstupem. A vážím si toho hodně, i když nikdo ani neví, že jsem tam byl.“
Vybírejte z nabídky aut:
82 čtyřtisícovek
Pro Matěje má velkou osobní hodnotu i dosažení projektu 82 × 4000. „Pro mě je to 12 let života a zážitků, takže ta emoční hodnota je pro mě v tomhle vysoká. Je to spousta vrcholů, kde jsem byl sám, nebo s přáteli, s tátou.“ A jak tento doteď životní projekt vlastně začal?
Poprvé byl Matěj na čtyřtisícovce na Mont Blancu ve 14 letech. V té době netušil, že tam nějaké čtyřtisícovky jsou, ale často se potom do Alp na ty nejvyšší vrcholky vracel. „Když jsem jich měl třeba půlku, okolo 40, tak mě napadla myšlenka, že bych mohl udělat výstup na všechny. Pak jsem zjistil, že v Čechách se to ještě nikomu nepodařilo. No, není to tak, že bych výstupy sbíral jak korálky, většinou jsem se snažil tam mít nějakou nadhodnotu.“
Matěj s nadsázkou tvrdí, že většinu výstupů zvládl minimalistickým stylem – vyběhl z vesnice na vrchol a na oběd zpátky v rámci jednoho dne. Případně propojoval víc vrcholů najednou. V roce 2022 zjistil, že českému horolezci Jakubovi Cejpekovi, který jich má na kontě nejvíc, chybí asi 2 nebo 1 vrchol. Matějovi v té době chybělo výstupů 20. Okolnosti tomu napomohly a za rok potom posbíral zbytek všech vrcholů v pouhých dvoutýdenních výjezdech. „To jsme se třeba s mým šéfem ze zlínské ordinace v pátek v 9 večer sebrali, vyjeli jsme do hor, ráno jsme byli v Bernských Alpách ve Švýcarsku. Vyběhli jsme na pár čtyřtisícovek, v neděli sedli do auta a jeli ordinovat v pondělí do práce. Takhle to postupně zapadlo všechno dohromady, podařily se nám nádherné výstupy a poctivé lezení. A z toho mám největší radost.“
Trénink hlavy
Někoho možná napadne, jak si dokázat udržet motivaci, neuvěřitelný zápal a do toho hodně zenové nastavení mysli. Jak se dá připravit na psychicky náročné výstupy a rizikové situace? Na to Matěj odpovídá, že nejlepší trénink psychiky je pro něj 12 hodin denní práce s lidmi. „Mně se líbí to propojení. Náročné výstupy jsou často velký nápor na psychiku a často jde i o život. A když si to pak přenesu do běžného života, tak spousta problémů lidí v západní civilizaci není až takovými problémy. Takže z těch hor si to přenáším do běžného života a pomáhá mi to v pohodovém žití.“ Matěj pracuje denně v ordinaci a s mikroskopem, kde je vyžadovaná vysoká koncentrace. Únavu po takovém dni přirovnává k únavě po 20 km běhu. Takže byť se zdá práce v ordinaci a hory jako dva neslučitelné světy, v jeho životě se ty dva světy navzájem propojují. Při krizových situacích si Matěj strach až tolik nepřipouští a stejně jako s pacienty se na horách snaží v náročné situaci udělat svoje maximum.
Plány do budoucna?
Okolo Matěje se toho pochopitelně děje spousta. V plánu je například první knížka, ale i další sportovní a pracovní cíle. „Jako zubaře mě láká například skvělá univerzita v Boloni. Ale z hlediska skialpů chci zkusit třeba Grónsko nebo nějakou osmitisícovku v Himalájích. Postupem času tak člověk přidává. Začne na Hostýně a za chvilku jsou tu Himaláje (smích).“
